Kování barevných kovů

Kování hliníku

Teorie kování hliníku

Hliník je kov bělavé až šedé barvy, velmi lehký. Jeho latinský název je Aluminium, chemická značka Al.

Velmi rychle a dobře reaguje s dalšími prvky, proto se v čisté podobě nevyskytuje. Známe pouze jeho sloučeniny. Hliník tvoří ± 8 % v zemské kůře. Nejčastěji je těžen jako bauxit nebo jako krioli, korund - nejtvrdší prvek po diamantu, elektrid, se používá jako brusivo.

Oxid hlinitý v přírodě nacházíme jako drahé kameny, podle příměsi mají tyto kameny různé barvy. Drahé kameny se používají např. na výrobu laserů, hrotů na měření atd.
Výroba hliníku byla vždy obtížná. V současnosti je výroba koncentrována v několika velkých společnostech.

Hliník se vyrábí elektrolýzou, kdy se z taveniny předčištěného bauxitu a kriolitu o tep-lotách 900 – 950 °C na katodě vylučuje hliník. Na druhé elektrodě, grafitové anodě vznikne kyslík, který okamžitě zreaguje s anodou a vznikne plyn oxid uhelnatý.

Zpracování hliníku u nás bylo zavedeno za první republiky v obci v Břidličné. Výroba tenkých folií z tohoto materiálu tam probíhá do dnes.
Použití hliníku je dáno jeho zejména fyzikálními vlastnostmi a to je výborná elektrická vodivost a nízká měrná hmotnost. Byl z důvodu nižší ceny než měď využíván na vý-robu elektrických vodičů ve formě kabelů. Vzhledem ke značnému přechodovému odporu mezi vodičem a svorkovnicí při vytvoření zoxidované nevodivé vrstvy, přestal být pro tento účel používán a nyní je jeho hlavní využití v elektro technice převážně v dálkových rozvodech sítí vysokého napětí. Jeho využití v oblastech, kde se sleduje především používání materiálu s nízkou hmotností, je především ve formě tzv. dura-lu, který má mnohem vyšší pevnost. Jde především o konstrukce letadel. Některá využití jako např. výroba nádobí nebo výroba mincí již byla ukončena. Nadále se vy-užívá ve stavebnictví jako konstrukční a dekorační materiál. Je využíván jako vrstva spolu se stříbrem na CD discích. Práškový hliník je i součástí trhavin, jeho použití zvyšuje teplotu exploze.

Slitiny hliníku jsou využívány především pro jeho nízkou hmotnost, pevnost a tvrdost. Nejběžnější slitina dural je z hliníku, hořčíku, mědi a manganu. Dural odolnější vůči korozi než čistý Al. Průmysl a využití Al – letectví, automobily, kola, žebříky atd..

Zdravotní riziko při styku kůže s Al nebylo prokázáno, riziko vzniká vdechnutím hliní-kového prachu.

odolnost slitiny železa s chromem proti korozi, trh potřeboval v 1. Světové válce legované oceli na výrobu zbraní.

POKRAČOVAT V KURZU